Ubytování na Havajských ostrovech

Ubytování na Havajských ostrovech je spousta typů, každému dle libosti.

Hostely a hotely

Ubytování je možné v hotelích a penzionech, které vzhledem k prázdné peněžence příliš nepřipadaly v úvahu. Dalším místem, kde lze složit hlavu jsou hostely. Tento typ ubytování jsme zkusili pouze jednou a to právě na Oahu. Jednalo se o Polynesian hostel, který je přímo na Waikiki, blízko kráteru Diamond head. Na hlavní třídu je od něj velmi blízko, je opravdu hned na druhé ulici. Hosty jsou povětšinou mladí studenti, příjemné je, že se nekrade a všichni jsou velice komunikativní.

Protože se jedná o hostel, vyskytují se tu ale i podivné existence, jež se mi ve velmi intoxikovaném stavu snažily vysvětlit teorii bytí. Byť je moje angličtina na velmi dobré úrovni, nepochodil. Vybavení hostelu bych označil za průměrné. Vzhledem k financím a tomu, jak jsme trávili zbytek cestování, bych se však nebál použít slovo luxus. Kuchyně i Wifi je zde samozřejmostí, o teplé vodě nemluvě, organizují se různé výlety a za poplatek zapůjčí i surfovací prkno.

Kempy

Většinu času jsme využívali nejlevnější a nejdobrodružnější možnosti, kterou Havaj nabízí, kempování v úchvatné přírodě a na plážích a vůbec všude, kde se dalo. Pro entomofobiky a fiflenky naprosto ideální představa. Předem však upozorním, že švába jsem viděl pouze jednou, když jsme nemohli využít spaní v motelu ani nikde jinde, protože nám letadlo letělo velice brzy ráno. A to jsme spali na baseballovém hřišti u střední školy. Na zemi. Na trávníku. S policejními reflektory kroužícími kolem. S hlídači, jež nás budili. A opět s bezdomovcem (testováno bezdomovcem, 5 z 5 hvězdiček). Dalším zástupcem hmyzí říše, jež nám zkřížil cestu, byla obří stonožka, která si poklidně lezla na jedné vyhlídce. Hmyz tu tedy je, není se ale třeba příliš bát, do stanu ani spacáku se mu nechce.

Existují 2 typy kempů, státní a county, popřípadě soukromé, který jsme potkali snad pouze jeden. Pro kempování potřebujete (ne tak docela, ale o tom dále) mít povolení, které stojí 5 dolarů na osobu a den. Povolení se vyřizuje na úřadě, který je na každém ostrově, nebo i z pohodlí domova po internetu, což předchází problémům s místem. Bohužel je nutné plánovat dopředu a vědět, místo pobytu. Také vám nikdo neřekne, které kempy jsou bezpečnější, lepší atd. A navíc, všechny kempy se v určitý pracovní den zavírají, nebo některé fungují jen o víkendu a obecně je s tím poměrně problém. Toto platí hlavně pro kempy státní.

Vybavení kempů

Na co jsme si museli zvyknout je, že v žádném z kempů obvykle není teplá voda. Je-li alespoň studená a je-li k dispozici sprcha, lépe řečeno trubka chrlící vodu ze zdi, bylo vyhráno. U parků na pláži navíc bývá zvykem, že sprchy jsou nedokonale kryté, takže buď stud stranou, nebo se sprchovat v plavkách. Záchody bývají zděné, vzhledem k podmínkám použitelné v rámci hesla: „Když musíš, tak musíš“. Mezi další vybavení kempu obvykle patří lavička (na ty doporučuji se zeptat paní v kanceláři, předvedla nám jich celou knihu i s rozsáhlou přednáškou) a často i ohniště.