První, čeho si asi všimnete, když vystoupíte z letadla je, že na ostrovy opět podnikají útok Japonci. Letenky sem jsou asi poměrně levné, a tak Zera vyměnili za Boeingy a atakují Havaj tak, že je jich tu snad více, než místních. Vždy, když se dostaví autobus japonských důchodců, tak se vyplatí co nejrychleji utíkat. Není možné dělat pořádné fotky a výlet za moc nestjí. Rozlezou se totiž všude jako kobylky, stojí a zřejmě rozjímají, ze záběru neuhnou. Na druhou stranu na traily a tam, kam je nedoveze autobus obvykle nedojdou.
Další věcí, která vás asi překvapí je podnebí a počasí obecně. Je totiž veliké horko, avšak kvůli vlhkosti to není nepříjemné. Jako správní turisté jsme také očekávali pohledné Havajanky v kokosových podprsenkách, rozdávající úsměvy a náhrdelníky z květin hned na letišti. Čeho jsme se dočkali, byla stará nerudná paní v havajské košili, která za toto chtěla 10 dolarů. Trh nakonec dorazil i sem.
Lov kokosů
Kokosových podprsenek jsme tedy moc neviděli, zato palem však ano. Můj sen, robinzonovsky setřást kokos a pak jej sníst se však nesplnil. Dostat tento plod na zem je totiž kupodivu poměrně veliký problém. Ani speciální náčiní na lov kokosů, dlouhá lešenářská tyč, nám příliš nepomohla. Jediný, který se nám podařilo setřást, byl zřejmě nezralý nebo zkažený. Svůj zločin – jeho ulovení, bych si tak musel odsedět. Na toaletě.
Půjčení auta, kabrioletů a létajících talířů
Na ostrovech bylo až nezbytností půjčení auta, obzvlášť pokud jsme měli málo času a chtěli hodně vidět. Autobusy sice fungují a stopem občas také někdo vezme, není to ale pravidlem. A mohli jsme tak někde zůstat déle, než by bylo zdrávo. Setkali jsme se s jedním Izraelcem, jež s výjimkou toho, že tvrdil, že má vojenský výcvik, čímž v nás vyvolal představu našich ve spánku pobodaných těl, tvrdil také, že většinu Havaje stopuje. A právě s problémem nezastavování se prý setkal poměrně často. Jinak vypadal neškodně a na potkání nabízel alkohol, nezastavování tedy asi nebylo způsobeno jeho zjevem.
Auto je dobré si zamluvit dlouho dopředu. Půjčoven je sice mnoho a mají snad všechny typy vozů, člověk pak ale dostane lepší cenu a hlavně jistotu. Klimatizace je minimum, co by vůz měl mít, bez ní bychom byli ochuzeni o nachlazení. Za řidiče staršího 25 let je sleva. Všechny půjčovny se nachází v blízkosti letišť, tam i zpět funguje odvoz autobusem zdarma. Nadšencům do aut neunikne možnost půjčit si kabriolet, například Ford Mustang. Poslední den na Oahu jsme tohoto velice rádi využili i my.
Po vypůjčení auta jsme vyjeli z půjčovny na silnici, jež vede ve stínu dálnice nad ní. Jízda bez střechy a navíc na Havaji se zdála úžasná, co nikomu z nás nedošlo je, že nefunguje klimatizace a slunce do vás může pražit bez lítosti. Po prvních pár kilometrech jsem měl zpocený zadek a stal jsem se pravým redneckem, protože můj krk dostal barvu hlásící budoucí velké potíže. Ale stálo to za to.
Leave a reply