Mexiko cestopis

Jen málo zemí světa má tak rozmanitou přírodu a kulturu jako Mexiko. Od pyramid, přes deštné pralesy, růžová jezera a vysoké hory, po koloniální španělská města, nebo festivaly oslavující mrtvé a Mayské původní obyvatele. A taky pláže. Přiznám se, že to byl hlavní důvod, proč jsme sem jeli. Kvůli tomu jsme vlastně skoro neopustili „gringo trail“ a viděli jen zlomek z toho, co Mexiko nabízí. Zůstali jsme jen na Yucatánském poloostrově, ale přesto jsme toho viděli dost.

Oblíbená dovolenková destinace mnoha Američanů je na turisty je perfektně připravena. Z domova jsou zvyklí na silnice v dobrém stavu, perfektní značení, bezproblémové hotely a půjčovny, tak jim musejí místní vyjít vstříc. Oproti jiným, tak trochu divočejším zemím okolo je to docela milý rozdíl. Nádherně jsme si odpočinuli a vy můžete také. Možná jste slyšeli o problémech s bezpečností, skutečnost je ale úplně jiná. Mexičané jsou ohromně přátelští, obzvlášť pokud se zajímáte o ně, jejich kulturu a jídlo a nejlépe se s nimi snažíte mluvit jejich jazykem. Asi tak jako všude na světě.

Základní informace

Když vynechám cestu po zemi, většina lidí asi přiletí přímo do Cancún. Mimo velkých aerolinek sem létají třeba i nízkonákladové Volaris, které jsme využili i my. Ze všech zajímavých svátků jsme trefili zrovna ve svátek všech svatých. Mexičané ho berou skutečně vážně, tak byli všichni včetně letušek v kostýmech a namalovaní. Snad i díky tomu jsem zase prošel kontrolou, ačkoliv má moje příruční zavazadlo značnou nadváhu. A já zase podváhu, tak se to asi vyrovná.

V oblasti obývané potomky Mayů jsme viděli spousty památek, dochovaných z časů dávno minulých. Třeba auta z půjčovny bez centrálu a s okny na švihadla. Neměl bych si tolik stěžovat, půjčovna Adobe byla nejlevnější v nabídce. A taky jsem za to nedostal vyhubováno, tak jako prodavač, co si v půjčovně cestou pro klíče došel i pro pohlavek k vedoucímu. Auto samozřejmě není nutné, dobře funguje i autobusové spojení, vnitrostátní lety nebo třeba Uber. Říkal jsem přece, že cestování je tu bez problému, ne?

Co se týče ubytování, dobře funguje booking.com, a čím dál od větších měst jako je Cancún, tím je to levnější. A jídlo? O tom bych mohl psát několik odstavců. To se prostě musí zažít! Cestou u dálnice nebo ve městě určitě potkáte řetězce jako McD nebo Subway, tam by vlezl snad jen barbar. Mexická kuchyně je stejně různorodá a barevná, jako jeho obyvatelé. Tacos, buritos a všudypřítomné guacamole za pár korun na ulici mi problém podváhy pomohly vyřešit.

Modrá voda v Laguna Bacalar

Více než 40 km dlouhá laguna Bacalar je proslulá svou výrazně modrou barvou a čistou vodou. Pokud se umoudří počasí, sluníčko vystoupí nad mraky a opře se do vody, začne laguna hrát všemi odstíny. Jako správný chlap je neumím pojmenovat, ale přezdívá se tomu příhodně „sedm barev modré“. Možná si říkáte, že nekonečné pláže Cancúnu nebo bílý písek v Tulumu nejde překonat a co asi tak může nabídnout nějaké jezero? Co takhle něco krásnějšího, než si dovedete představit? Nejmodřejší modrou a vodu naprosto průhlednou, která navíc není slaná. To nejlepší na tom ale je, že tu nejsou skoro žádní turisté! V Bacalar nejsou žádná velká letoviska a turistické komplexy, takže se budete cítit skoro sami, obklopeni modrou vodou, stejně jako na Maledivách.

Bacalar

Po 4 hodinách jízdy po dálnici z Cancún jsme konečně dojeli a na poslední chvíli stihli výlet lodí. Zastavili jsme na několika místech, třeba u kruhové černé prohlubně, kde se dno jezera propadá o desítky metrů, kterým tu říkají „cenote“. Celý Yucatán je v podstatě kus vápence, taková porézní houba, a kvůli tomu nemá skoro žádná jezera. Zato ale má spoustu podzemní vody, jeskyně a podobné útvary. Konečně jsme si užili pořádné koupání a nejvíce času strávili u zbytků budovy ve tvaru lodi, odkud se dá dobře skákat do jezera. Večer už jsem se jenom houpal v síti na molu u hostelu a pozoroval červánky. Mimochodem, hostel Blue Monkey má na zahradě i starý školní autobus, předělaný na pokoj.

Včera nám ukázali jedny z nejstarších živých organizmů na světě, byť jen z dálky. Stromatolity, hlízovité vápenité usazeniny podobné květáku jsou patrně nejstarší organismus na Zemi, schopný fotosyntézy. Žijí tu v jedné zátoce a také v místě, kde se jedna část jezera proudem vlévá do druhého. Tam jsme strávili druhý den opět koupáním, na kayaking nebo paddleboard už bohužel nedošlo. Asi už cestujeme příliš dlouho, kuchař se nás neustále ptal, jestli máme holky. Nevím, co tím chtěl říct ale dost se mi to nelíbilo.

Autobusy u Chichen Itza

Trochu jsem se bál, kolik bude v Chichen Itzá lidí, tak jsme dorazili ještě před osmou. Bohužel jsme napoprvé nemohli trefit správný vchod a kupodivu už v 8 hodin bylo na parkovišti několik autobusů. V roce 2016 to tu navštívilo přes 2 miliony turistů. Letos to bude minimálně stejně a půlka jich dorazí v 11 hodin z okolních měst. Pravděpodobně každá agentura v Mexiku sem nabízí výlet. My vyrazili naším autem, z Cancúnu je to asi 3 hodiny. Zříceniny jsou rozesety na ploše o rozloze 5 kilometrů čtverečních, takže se připravte tu strávit docela dost času. Je to výlet na minimálně půl dne.

Za vstup se samozřejmě platí a to asi 242MXN. Z nějakého důvodu je lístek rozdělen na dva, druhý kousek papíru je pravděpodobně příplatek za foťák. Pro každého celkem 2 kartičky. My jsme chtěli dva vstupy, protože jsme…ehm…dva. Prodavač to pochopil správně a prodal nám tedy jeden kousek papíru, s kterým nevpustili dovnitř ani jednoho. Od dob geniálních Mayských matematiků asi uplynulo příliš mnoho času.

Ruiny Chichen Itzá

Chichen Itzá je velké archeologické naleziště se spoustou památek z doby, kdy zde vládli Mayové. Je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Mexiku, což znamená, že autobusů je tu více než v Karose. Památka je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Také byla nedávno jmenována jako jeden z nových sedmi divů světa. Na to, že už tu je asi jen 1000 let docela dobrý výkon. Nejpůsobivější stavbou je Kulkulkánova pyramida, neboli „Castillo“, ale Chichen Itza je starobylé mayské město, takže ruin je tu spousty. Každá stavba sloužila jinému účelu a mě vždy fascinovalo, jak archeologové dokážou z pár sloupů a půl zdi poznat, že se jednalo třeba zrovna o jídelnu. 

Potom co přijely všechny autobusy z celého Mexika a začalo být úděsné vedro, jsme raději opustili archeologické naleziště. V hlavách jsme měli plán, že se zchladíme v nedaleké Ik Kil. Velká, perfektně kruhová díra propadající se hluboko dolů s osvěžující, čistou vodou. Kořeny stromů rostoucí okolo, které visí z úrovně země až skoro do vody. Zní to jako z pohádky, že? Při příjezdu jsem si okamžitě všiml, že prostředí vypadá velmi dobře připravené na turisty. Moderní záchody, pěkná restaurace a hlavně obrovské parkoviště, plné čekajících autobusů. Vše působilo jako malý resort a to včetně množství lidí. Tuhle cenote bych asi vynechal. Voda sice byla super a mají i stupínek, ze kterého je možné do vody skočit, ale také mají plavčíky, kteří určují, kolik lidí může být ve vodě najednou. A pořád je to moc.

Rio Lagartos

Z Chichen Itzá jsme přes Valladolid vyrazili do Rio Lagartos. Malá, ospalá vesnička na severním pobřeží Yucatánu je známá hlavně kolonií plameňáků a krokodýlů, kteří žijí v laguně u města. Kvůli o něco horší dostupnosti je tu turistů o něco méně. Nepotkali jsme vůbec žádného. Autem sem není problém dojet, cesta autobusem je ale trochu zdlouhavá a musí se přestupovat v Tizmin. Návštěva určitě stojí za to! Spousta agentur/rybářů nabízí výlety po okolním parku s pozorováním pestré fauny, koupáním se v údajně léčivém blátě, hlavní atrakcí jsou růžová jezera. Asi 30 minut jízdy z Rio Lagartos je vesnička Las Coloradas, pojmenovaná podle rozlehlých jezer růžové barvy. Ty jsou vytvořená člověkem, přesněji místní továrnou na sůl. Do dálky bíle září obrovská hora soli hned vedle ní. Růžová barva je způsobena mikroskopickými řasami, které se zvyšující se salinitou odpařující se vody začnou vypouštět červený pigment. Jezera pak dostanou různé odstíny, od oranžové až po růžovou. Protože se technicky jedná o důl, který je v provozu, nechají vás si vodu vyfotit, ale není možné se vykoupat. Neustále kolem projíždí hlídač na motorce a všechny na to upozorní. Jediný, kdo smí do vody jsou plameňáci.

Cenote Samula

Cestou zpět jsme se zastavovali znovu ve Valladolid. Okolo města je velké množství cenotes, které jsou méně známé než Ik Kil a často mnohem hezčí. Bohužel jsme projížděli, když už většina z nich zavírala, takže jsme stihli jen Samula. Ta je zrovna ta nejznámější, přesto nás uvnitř bylo celkem 5. Ryby nám okusovaly nohy a bylo to skvělé. Cenote Samula je uzavřenou jeskyní a je dobře známá díky ikonickému paprsku, procházející stropem jeskyně a zdůrazňujícímu modrou vodu a kořeny stromů, které rostou dolů k vodě. Paprsek jeskyni osvětlí jen na několik hodin denně, ale kořeny už bohužel nejsou na místě a tak dnes vypadá trochu jinak. Místní komunita se snaží vybudovat odpovídající infrastrukturu. Je tu parkoviště, převlékárny, prodejny suvenýrů a jiné. A lístek ani není tak drahý.

Tulum

Na vysokých vápencových skalách východního pobřeží poloostrova Yucatán leží ruiny Tulum, jedno z nejlépe dochovaných pobřežních Mayských měst v Mexiku a jedna z nejfotogeničtějších a nejpopulárnějších památek mezi turisty. Takže si zase představte autobusy, obrovské skupiny zpocených turistů, kteří postupně ucpávají všechny chodníky. Fronty u toho správného místa pro selfie na instagram. A nechybí ani Starbucks. Přesto to bylo jedno z nejhezčích míst v Mexiku. Koupat se v moři na pláži s nádherným bílým pískem hned vedle ruin? Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem typických all-inclusive resortů nebo center plných nočního života, postavených jen pro turisty. Tulum ale neztrácí ani typickou baťůžkářskou atmosféru.

Normálně jsou ruiny přístupné pro návštěvníky od 8:00 do 17:00 každý den. Je ale možné za si za zvýšenou cenu koupit lístek ještě dříve. A velmi se to vyplatí! Mimo malé skupinky Němců a pár leguánů jsme měli celé ruiny sami pro sebe. V 11 hodin už byla hodinová fronta jen na koupi lístků! Fotografům bohužel zabaví stativ, není možné s ním fotit. K místu spousta lidí dojede na pronajatém kole, nebo vláčkem za 20MXN. Je to asi jen 500 metrů, takže to jde ujít i pěšky, jen je třeba se vyhýbat dotěrným prodejcům čehokoliv.

Cenote Dos Ojos a Cavalera

Cenote Dos Ojos, masivně propagovaná letáky na všech hotelích nás příliš nenadchla. Plná asiatů, vznášejících se v modré vodě v plovacích vestách jako marshmallow a hlavně velmi drahá. Stála asi 350MXN a vhodná je asi primárně pro potapěče, kteří mohou prozkoumat všechna její zákoutí.

Cenote Calavera byla poslední cenote, kterou jsme v Mexiku navštívili, a byla asi nejlepší ze všech. Měli jsme ji skoro jen pro sebe a oproti ostatním byl vstup jen za pár korun, asi 90MXN. Je sice menší, než ostatní, ale také o trochu jiná. Jeskyně má 3 malé otvory, kterými lze skočit do mnohem většího prostoru uvnitř. A pokud si vyberete nejmenší z nich, dostanete pořádnou dávku adrenalinu. Název znamená „lebka“ a druhé jméno „Temple of Doom“ taky o něčem vypovídá.

Pyramida v Cobá

Cobá, další Mayské ruiny zasazené doprostřed deštného pralesa, který je domovem různobarevných ptáků, ještěrek a jiné zvěře. Místo je velmi rozsáhlé a skládá se z mnoha menších částí s kamennými strukturami v různé fázi obnovy. Vše je propojené štěrkovými cestami, na kterých je možné využít kolo nebo cyklotaxi. To bych asi tentokráte doporučil, protože vzdálenosti jsou skutečně obrovské. Většina budov je stále pokryta vegetací a je znát, že džungle má navrch. Hlavním lákadlem je ale Nohoch Mul, největší pyramida na Yucatánském poloostrově a také poslední, na kterou smíte vylézt. Shora natažené lano může výstup po nestejných schodech usnadnit, obzvlášť když jsou ošlapané stupně mokré. Nejedná se ale o žádný velký výkon a zvládli jsme to i v žabkách.

Pohled z vrcholu je úchvatný, pyramida stoupá vysoko nad vrcholky stromů. Okolní džungle se zdá být nekonečná. Opět jsme tu potkali skupinku Němců, ty ale potkáte asi všude na světě. Okamžitě na nás spustili Německy, protože si bůhví proč mysleli, že jsme také Němci. Můj děda Adolf by se asi nedivil. Jestli za to stojí všechny části areálu bohužel nevím, poměrně nevhod mne přepadla pomsta velkého Kukulkána a řešil jsem hlavně, kam odložit včerejší burrito. V takovém případě je rozlehlost vyloženě nevhodná.

Želvy v Akumal

Akumal, městečko a hlavně pláž kousek z Playa Del Carmen je dobře dostupná třeba i taxíkem. A ten bude ta poslední věc, za kterou budete chtít platit. Stačí jen projít parkovištěm a vedle restaurace dojít na malebnou pláž. Bohužel jsme se opět nechali nachytat a prodejci nám vnutili plovací vestu s tím, že je povinná. Není to sice pravda, ve velkých vlnách se nakonec docela hodila. Bílý písek, kymácející se palmy, křišťálově čistá voda. A želvy. Spousta želv. Jen kousek od břehu uvidíte tato nádherná zvířata okusovat zelenou mořskou trávu spolu s barevnými rybami. Také to bylo první místo kde jsme zahlédli rejnoky.

Playacar

V Playa Del Carmen jsme se dlouho nezdrželi. Na párty nakonec nebyl čas ani budget, takže jsme viděli jen „The flying men“. Tradiční, nebezpečný rituál kde se muži zavěšení za kotníky na vysoké tyči točí kolem dokola za zvuku hudby. Blížil se soumrak a já jako správný kovboj odjížděl do západu slunce. Ve skutečnosti jsem v žabkách nemotorně utíkal, abych si stihl udělat fotku. Z dlouhého cestování a tahání se s těžkými batohy nás začala bolet záda. Podél celé ulice sličné Mexičanky nabízely masáže, tak jsme usoudili, že by to znaveným svalům asi pomohlo. Když mi masérka začala cosi špitat do ouška pochopil jsem, že to asi nebude jen tak ledajaká masáž a svojí velmi špatnou španělštinou jsem jí to musel rozmluvit.

Cozumel

Z Playa Del Carmen jsme sháněli trajekt na Cozumel. Jakýsi prodejce se mi snažil osvětlit základy ekonomiky, kdy prý na ostrově budou služby dražší, protože je tam více lidí a tím pádem větší konkurence. K jeho smůle mi to vysvětloval přímo u cedule, která slibovala jeho služby levněji. Nádherný ostrov je primárně destinace pro obrovské výletní lodi. Když zrovna stojí v přístavu, je městečko plné návštěvníků, toulajících se po okolí. Je tu ale mnohem víc než jen obchody se suvenýry a turisté. Jakmile lodě odjedou,je ostrov perfektní místo, kde si s nohama stále od písku užívat taco a drink ve stínu palmy. My jsme si půjčili motorky a objeli ostrov kolem dokola. Dokonce dvakrát, protože nám to nestačilo vidět jenom jednou a taky napoprvé jsem zapomněl baterky do foťáku. U reggage restaurace Boba Marleyho se spustil takový déšť, že jsme museli zastavit. Silnice začala připomínat řeku a my měli skůtry obyčejné, nikoliv vodní. Nakonec jsme výlet zakončili na majáku na jižním konci, kvůli dešti stál ale výhled za nic. Tak snad příště.

Zaplatili jsme si výlet za šnorchlováním. Průvodce skočil do vody a začal udávat cestu. Celou dobu při tom z kapes trousil drobky jako Jeníček a Mařenka nikoliv aby se neztratil, ale aby nás našly ryby v okolí. Výlet jsme zakončili na mělčině s nádherným pískem a vodou a kapitán vytáhl pivo. Dvě Mexičanky co jeli s námi zase vytáhly tu nejlepší tequilu, jakou jsem kdy pil. 

Isla Mujeres

Isla Mujeres jsme vybrali jako poslední odpočinkovou zastávku na naší cestě. Malý ostrov leží pár kilometrů od pobřeží a jezdí sem pravidelně ferry z Cancúnu, už jen cesta může být pro někoho zážitek. Protože má ostrov na šířku asi jen 600 metrů, je nejlepším způsobem dopravy golfový vozík. Ten jsme si také půjčili. Bohužel jsem přehlédl, že mu tak úplně nefungují brzdy, což bylo zdrojem mnoha zajímavých a úsměvných situací. Jako třeba když jsem ho vracel a přímo před zraky majitelů maximální rychlostí naboural do ostatních vozíků. Nebylo možné jinak zastavit. 

Mimo nádherné Playa Norte  s bílým pískem a se spoustou barů je poměrně blízko také záchranná stanice želv. Za malý poplatek vás nechají obdivovat plazy různých velikostí, včetně těch roztomilých, právě vylíhlých. Na jižním konci ostrova je Garrafon Natural Reef Park. Můžete tu šnorchlovat a zkusit zipline. A nebo si dát dobré jídlo a zajímavý, barevný drink a válet se v síti a koukat na leguány. Mezi květnem a listopadem se kolem ostrova pohybují žraloci obrovští, s kterými se můžete potápět. A po celý rok se zase můžete potápět v podvodním muzeu MUSA s téměř 500 sochami, které budou sloužit jako základ pro nový korál. Byl prosinec a kvůli vlnám nás na potápění nikdo nechtěl vzít, tak jsme si dali zajímavý, barevný drink a váleli se v síti. Ta dovolená se mi začíná líbit, jen ty svíčky u stolu pro dobrou atmosféru bychom s Julkem mít nemuseli.