Working holiday v Kanadě

Pracoval jsem další sezonu Working holiday v Kanadě. Od léta se toho mnoho změnilo. Přestalo hořet. Stoupla cena za ubytování a to jak mě, tak i hotelovým hostům. Gondola jezdila každý den. Vyměnila se spousta kolegů. Vedro vystřídal příšerný mráz. Ale hlavně rozkvetlé louky zapadaly několika metry sněhu a místo medvědů se po nich proháněli lyžaři.

Working holiday v Kanadě

Moje pracovní náplň v hotelu byla stejná, stále jsem dělal v podstatě a doslova podržtašku.  Jsem rád, že jsem práci vybíral nejen podle toho, kde byly nejhezčí holky. Víc jsem se tenkrát soustředil na kvantitu. A to nejen holek, ale hlavně práce. A našel si takovou, kde bylo víc holek a méně práce. Přesunoval jsem kufry tam a sem, přesunoval sníh a občas i lidi a věci. Jen bílou dodávku vystřídal bílý pickup s pásy místo kol a žlutý sněžný skůtr.

Sunshine Suzy, jak se pásový truck jmenuje, sice vypadá hodně zajímavě, ale ve skutečnosti je její řízení v podstatě stejné jako normální auto. Pokud je normální auto zvednuté skoro jako monster truck a má pásy. Nejzajímavější na celé věci je, že jsem jezdil po sjezdovce. I tak je Suzy u hostů velmi oblíbená a byli nadšení že se s ní můžou svézt. Jen do chvíle než zjistili, že za to musí zaplatit 75CAD, protože je určena jen pro stav nouze.

Stejně byl lepší skůtr, je s ním daleko více zábavy. Po sněhu ta věc zvládne pelášit i stovkou a do zatáček se snadno dá jet bokem. Není se čemu divit, že ten náš si toho dost vytrpěl. Za celou sezonu ho několikrát převrhli, přejeli rolbou a jednou jsme zapomněli dolít olej, takže se zadřel motor. Na místní „nástěnku hanby“ s fotkami rozmlácených a hořících skútrů jsme se s tím kupodivu nedostali.

Odklízení sněhu taková zábava není, pokud nejste masochista. Nekonečná práce, protože téměř každý den doslova kydalo. Než jsem stačil odklidit jednu stranu, na druhé už dávno znovu napadalo. Navíc se k tomu bílému svinstvu člověk musí prodírat jiným bílým svinstvem a když zrovna udeří pořádné mrazy, je celkem problém i jen dýchat, natož vykonávat práci.

Život na kopci

První slovo které se mi o životě v Kanadě vybaví je asi zima. Zeměpisná šířka a nadmořská výška napovídají, že teploty umí klesnout opravdu hluboko. V -35°C jsou omrzliny oprávněnou starostí, jakýkoliv nekrytý kus kůže mráz okamžitě spálí. Hlavním přítelem se tak nezbytně stal hydratační krém. Místo teploměru jsem mohl používat svůj nos. Jakmile mi přimrzly chlupy v nose, bylo pod -20. Když k sobě přimrzly řasy, bylo pod -30. Každý nádech byl lehce bolestivý a začal jsem zvažovat, jestli tohle mám skutečně zapotřebí. Pak ale nakydalo, já vytáhnul lyže a vše bylo znovu skvělé.

Ubytovaní jsme byli na té samé koleji jako v létě. Oproti létu jsme se ale mačkali s více lidmi a více Australany. Jejich schopnost se večer opít do němoty a pak brzy ráno přijít do práce a být funkční je skutečně obdivuhodná. Člověk se rychle naučí je milovat. Možnosti pro zábavu byly jinak dost omezené. Po tom co zavřeli vleky většina lidí sledovala filmy nebo lahev a nezřízeně pila. Brzy se stmívalo a v 5:30 přestala jezdit gondola, takže jsme zůstali zavření na kopci a jedinou společnost nám dělal mráz, tma a vítr. Bylo velmi snadné si vypěstovat sezónní depresi.

Pokud jedete na lyžařskou dovolenou, celý týden strávíte lyžováním, dobrou zábavou třeba i se sklenkou, zdá se to jako skvěle strávený čas. Proč takovou dovolenou nemít třeba několik měsíců, nebo celou sezonu? O tom je přeci Working holiday v Kanadě! Jenže jako sezónní pracovník musíte snášet i negativa. Několik dní v kuse nevidíte slunce. Pracujete i ve svátky za minimální mzdu, místo aby jste je trávili s rodinou a přáteli. Všichni okolo jsou stále nemocní a musíte s nimi sdílet velmi malý prostor vaší ubytovny. Díky tomu to už alespoň nejsou úplně cizí lidé. Někteří vám dokonce začnou být hodně blízcí. Jenže na konci sezony jim musíte dát sbohem s tím, že už se možná nikdy neuvidíte. Pak ale nakydá a vše je znovu skvělé.

Zábava a aktivity

Jak jméno Sunshine Ski resort napovídá, hlavní zábavou a atrakcí je lyžování. Proto to sem všechny ty Australany táhne, aby houfně pracovali jako recepční, prodavači a jiné jednoduché práce a ve volných dnech brázdili svahy. Přes den lajna v prašanu, večer pak další lajna. U nich doma sníh nestojí za nic a drogy jsou prý drahé.

Udělal jsem si malý seznam zimních aktivit, které bych chtěl vyzkoušet a postupně jsem je odškrtal. Je skvělé jak v létě všichni chodí po kopcích, lezou, jezdí na kánoích a raftech nebo na kole, prostě tráví spoustu času venku sportem. A v zimě to není jiné. Ještě než sníh schoval všechna jezera v údolích, zamrzla všechna tlustou vrstvou ledu. Jako první jsme si tedy koupili brusle a na několika jezerech zanechali tenké rýhy. Bruslení v nádherných scenériích a marné pokusy o hokej ale vydržely jen několik týdnů. Během té doby jsem naštěstí stihnul vyfotit metanové bubliny, uvízlé v ledu jezer.

Psí spřežení a výlety do města

Jakmile napadlo dost sněhu, využili jsme zlevněný výlet organizovaný pro staff a vyrazili provětrat psí spřežení. Normální cena asi hodinového výletu je naprosto šílených 300CAD, my to měli za třetinovou částku. Na začátku nás seznámili s chlupáči a poučili o správných povelech. Na ty ovšem spřežení nijak nereagovalo a běželo za ostatními. A kdyby se těm dvěma pokřikujícím dvounožcům vzadu mohli pejsci vysmát, jistě to udělají. Do kopce se jim totiž musí pomáhat a běžet vedle saní. Dobře to vědí, takže se v každém kopci otáčeli a sledovali, jestli běžíme. Největším překvapením ale bylo množství výkalů, které po sobě psi zanechají. Z našeho týmu si přímo doprostřed cesty ulevil každý jeden pes, někteří dokonce za jízdy. Jízda s psím spřežením pohádkově zasněženou krajinou, plnou psích hoven.

Jako město plné sezónních pracovníků má Banff velmi nízký věkový průměr svých obyvatel z celého světa. Pokud si tedy odmyslíte ty davy turistů, má velmi specifickou atmosféru. Možná taky proto se mu přezdívá hlavní město pohlavních chorob Kanady. Za zábavou jsme jezdili v neděli, protože většina podniků se snažila nalákat místní na nižší ceny všeho. Pronajali jsme si hotel, vyrazili do města a nakonec skončili v klubech jako Hoodoos nebo Sasquatch. Tam na místní poměry levný alkohol nadělal slušnou paseku.

Jeden z kamarádů s oblibou usínal ve vaně s puštěnou vodou. Oblečený. Druhý zase dostal zákaz vstupu do hotelu. Jako vždycky se totiž ztratil a šel domů jako první. Nefungoval mu klíč od dveří do pokoje a nějaký chlap ho od nich odstrkoval. Byl natolik rázný, že ho strčil až ze schodů. Ve vzniklé potyčce kamarád zavolal policii a začal vysvětlovat, že ho ten člověk napadl. „Snažím se jen dostat dovnitř, BestWestern hotel, 220!“ domáhal se svého práva na spánek. Škoda, že byl zrovna v hotelu RedCarpet, o blok vedle. 

Lyžování v Sunshine

V Sunshine je rozmanitý výběr sjezdovek různé obtížnosti. Ty jsou značené jinak, než v Evropě. Mimo upravovaných sjezdovek pro začátečníky, pokročilé i experty jsou tu i sjezdovky mezi stromy a nebo něco co bych nazval „kus skály který asi jde lyžovat“. Po sněhové bouři jsou tahle místa naprosté porno pro pokročilejší lyžaře. Nikdy předtím jsem bohužel neměl to štěstí lyžovat v prašanu, po tom co jsem zažil tady už asi nechci nikdy nic jiného.

Lyžování tady se musí zažit. Kvůli specifickým podmínkám je sníh úplně jiný než ten, který znám. Už se nedivím Eskymákům, že pro něj mají tolik jmen. Suchý prašan velmi jemné konzistence je jako peřina pod nohama a když se zadaří lyžovat v čerstvém, člověk si připadá jako když létá. Bohužel se takový tvoří jen když je opravdu zima. To pro Kanaďana znamená, že je tak -20°C. Lyžovat bez kukly na obličej a několika vrstev oblečení prakticky není možné. Oblíbené jsou tu také ohřívací pytlíčky do rukavic a bot. Já si prakticky na začátku sezony musel koupit teplejší rukavice a pořádnou péřovou bundu.

Lyžování v jiných střediscích

Ve volných dnech se nám podařilo se vypravit i do jiných středisek, kam jsme měli díky práci v Sunshine permanentku zdarma. Mohl jsem tak zkusit známou „Powder highway“ a střediska jako Lake Louise, Fernie, Kicking Horse a Revelstoke. Hlavně poslední dvě jmenovaná střediska mi vyrazila dech.

Kicking Horse je ráj hlavně pro experty, mhoho pokročilých si může připadat jako začátečníci. Dříve byly místní kopce dostupné pouze helikoptérou jako Heliski, o terénu to něco vypovídá. 15% resortu jsou dvojité černé sjezdovky a 45% černé, ty jsou ale černější než jinde. Svojí první jízdu jsem za sebou málem kreslil tenkou hnědou stopu, protože i nejjednodušší sjezdovka byla příšerně prudká. Když jsem traverzoval a byl ramenem natočený směrem do kopce, mohl jsem se nataženou rukou dotýkat sjezdovky.

V Revelstoke jsme měli štěstí. Den předtím byla velká sněhová bouře a i v době našeho pobytu bez přestání sněžilo. Tam, kde jiné resorty mají třeba 8 metrů sněhu za sezonu, tady je to 14 a je to vidět. Tolik sněhu jsem asi v životě neviděl. S vypůjčenými širokými lyžemi jsem pak s úsměvem brázdil sjezdovky a plaval po pás ve sněhu. Byl to pravděpodobně nejlepší den lyžování, jaký jsem kdy zažil, kvůli tomu jsem jel na Working holiday v Kanadě.