Kanada první dojmy

Létání a letadla mám rád, první dojmy z cesty ale nebyly zrovna příjemné. Stísněný prostor mezi sedačkami, kam jsem se nevešel a kde mi vykukovala jen hlava jak ze zákopu. Psychické vyčerpání způsobené nedostatkem spánku. Málo jídla. Neustálý křik asi 5 miminek kolem, které se hokejově střídaly a 8 hodin nepřetržitě brečely jako raněné. Starší paní která s úsměvem co par minut pouštěla nervový plyn. Všude samej Němec, číhající na svoji příležitost. Hotový Verdun v letadle.

Přes Toronto, kde jsme hned na letišti stihli vyřídit SIN číslo nezbytné pro získání práce, jsme se dostali do Calgary. Druhý den jsme věnovali získání bankovního účtu u banky CIBC. Vše bylo vyřízeno během hodiny a nestálo ani dolar. Pro dočasné pracovníky má totiž banka účet zdarma. Podobné je to s kanadským telefonním číslem, tam je ale třeba zaplatit zálohu a poté platit za služby. Ty jsou celkem drahé, měsíční poplatek vychází na cca 50CAD.

Banff první dojmy

Nálada je značně ovlivněna počasím. Poslední dva dny pršelo a dokonce se objevil i sníh. Což údajně není nic neobvyklého, jelikož tu sněží alespoň jeden den každý měsíc v roce. Sychravo, nedostatek peněz, žádná práce a vyhlídky pozici myče nádobí způsobily první depresi. Čekali jsme, že to přijde, čtvrtý den je ale přeci jen trochu brzy.

Se zlepšením počasí přišla i lepší nálada a tak jsme začali prozkoumávat město, což nám zlepšilo první dojmy. Nejlepší pohled na něj byl shora, z vyhlídky na Sulphur mountain. Kopce a lesy na vrcholu jsou rájem pro divokou zvěř. Tam dole je mimo turisty nejhojnějším zástupcem fauny australský vorvaň. Skutečně, nedokážu pochopit, jak se ty křehké dívky zvládnou takhle vyžrat. A pak si vzít legíny na běhání, boty na běhání, triko na běhání. Běhání nikde nejde koupit, takže to už si nevezmou. V botách se nedostanou dál než do Starbucks, ale i přes to kvůli váze dostanou zabrat a jsou z nich jen slupky. Těsně upnuté legíny zase mají dost materiálu, že by šly přešít na plachtu. A já abych si vyškrábal oči.

V zápřahu

Každé ráno jsme vstávali s prvním kokrháním. Protože tu nejsou žádní kohouti, bylo to obvykle dost pozdě. Abychom nabrali sil, dali jsme vydatnou snídani a vymysleli denní plán. To zabralo celé dopoledne, takže jsme raději šli na oběd, načerpat energii pro zbytek náročného dne. Po obědě bylo třeba si chvíli oddechnout, aby se člověku neudělalo špatně. To se na nebi stihly objevit nějaké mraky. Třeba jeden, nebo i dva. Co kdyby začalo pršet? Rychle do krámu pro jídlo k večeři. To už na ní stejně byl nejvyšší čas, tak jsme se do ní rovnou pustili. No a po večeři stejně nemá smysl někam chodit, tak bylo lepší jít rovnou spát. Zítra už to určitě stihneme.

Hledání práce

Dny nám ubíhaly velice rychle. Ještě rychleji mizely peníze, nevíme proč. Bohužel neznám lepší řešení než najít si práci a na prodej těla je ještě čas. Asi tak dva týdny.
S vysokou školou a 3 roky praxe jsme začali pokukovat po něčem dostatečně zodpovědném a kvalifikovaném. Jako zázrakem se takove místo objevilo. Poslali jsme tedy CV, doporučení z předchozí práce a motivační dopis na pozici myče nádobí. Zakrátko přišla odpověď, že „po pečlivém zvážení“ nás odmítají. Asi jsme nebyli dost těžcí. Není se čemu divit, byla vyžadovaná rozsáhlá praxe a kvalifikace, kterou jsme neměli. Nemuseli bychom to zvládnout. Zřejmě nalezli zkušenější kandidáty, s titulem i za jménem, nebo i dvěma.