Jasper

Cestou na Jasper jsme se vzbudili zimou ve „wilderness“ hostelu bez topení, elekřiny a vody. Po nezbytné ranní hygieně, která se bez zmíněných energií provádí obtížně, jsme vyrazili. Nejzajímavější zastávkou byly Athabasca falls. Ohromné vodopády chrlící vodu připomínaly pračku, kterou jsme v tu chvíli už celkem nutně potřebovali. Vodopády jsou obklopené zábradlím jako ohrádkou. To aby Čínský turista, vykonávající Brownův pohyb, náhodou nevypadl z cestičky rovnou do šumící vody. Po nepříjemné strkanici a několika vyfasovaných ramenech jsem jich tam několik málem sám naházel. Autobus plný hulvátů.

Jasper

Jasper je menší, klidné městečko v sevření hor. V době naší návštěvy bylo sevření moc silné a nepustilo pryč mraky, proto s přestávkami stále pršelo. Jako první jsme samozřejmě dostali hlad. Chtěli jsme se stravovat na úrovni, šli jsme do KFC. Absence zaměstnání je nyní určujícím kriteriem naší úrovně. To platí i pro ubytování, nejlevnější hostel ve městě měl volná poslední dvě lůžka. I přes označení „Female dorm“ to byla nejlepší noc za dlouhou dobu a druhý den jsme vyrazili plni energie.

Navigace po parku je opět poměrně jednoduchá, silnice je vlastně jen jedna. Jako první jsme zastavili na Maligne kaňon. Říčka se zahryzla do skály tak hluboko, že v nejhlubším místě ani není vidět na dno. Mimo několik mostů, z kterých zle do hlubin nahlédnout tak člověk ani neví, na co se vlastně dívá. Stezka totiž vede podle zábradlí daleko od kaňonu a nic není vidět.

Cestou dál jsme obdivovali Medicine lake, magické jezero které se během léta samovolně vypustí mezerami ve skále na dně. Tolik času jsme neměli, nechtělo se nám čekat celé léto a tak to vypadalo jako obyčejné jezero.  Cesta končí u Maligne lake. Z toho jsme neměli skoro nic, protože zase pršelo. Raději jsme se vydali zpět, zkontrolovat jestli z předchozího jezera zase něco neubylo. Vody bylo pořád stejně, jen medvědů bylo o něco víc. Jsou všude. Já jsem ještě večer zkoušel fotit červánky na Pyramid lake, počasí mi ale taky nevyšlo.